Robert Sovík


Celý život jsem upřednostňoval jen dvě věci: hokej a vzdělání. Od dětství jsem navštěvoval mimoškolní kurzy angličtiny a věděl jsem, že studium se mi jednou bude hodit. Hokej jsem začal hrát, když mi bylo pět. Můj otec mě přivedl do HC Kobra, kde jsem zůstal až do šestnácti. Poté jsem přestoupil do Sparty, kde jsem hrál jeden rok v U-18 a poté tři roky v týmu U-20, kde jsem byl 2 sezóny jako kapitán týmu a vyhrál +/- bodování soutěže. Studoval jsem na gymnáziu Štěpánská a poté jsem dva roky studoval na univerzitě v České republice, kde jsem studoval ekonomii v angličtině. V České republice je vzdělání a sport téměř nemožné kombinovat. Přirozeně tedy nastala doba, kdy jsem se musel rozhodnout, čemu se chci nadále věnovat. Škola by byla bezpečnou cestou pro mou budoucnost, ale hrát hokej byl vždy můj sen, pro který jsme s rodiči obětovali spoustu času. Rozhodl jsem se hledat jiné možnosti, ale nenašel jsem mnoho informací, protože v České republice nebyl nikdo, kdo by mohl poskytnout jakékoli informace o tom, jak kombinovat hokej a školu. Trochu jsem slyšel o systému amerických univerzit, ale dozvěděl jsem se o něm více od Petra Boháčka, mého přítele, který odjel hrát americký fotbal do USA. Po absolvování střední školy získal stipendium na čtyřleté vysoké škole (Petr je první český muž, který hrál americký fotbal na univerzitě v USA). Kontaktoval jsem se s mým prvním kontaktem přes Yoricka Treilla, který hrál ve Spartě v době, kdy jsem poprvé trénoval s A-týmem. Okamžitě jsem viděl, že moje schopnost komunikovat v angličtině byla neuvěřitelně užitečná, protože jsem byl jedním z mála hráčů, kteří dokázali mluvit s Yorickem v plnohodnotném rozhovoru, během kterého zmínil americký univerzitní systém, kde studoval a poté šel do AHL. Když mi dal e-mail na svého bývalého trenéra, začala moje cesta do Ameriky. Na začátku jsem o procesu podávání žádostí nevěděl a kvůli nedostatku znalostí jsem se procesu věnoval asi dva roky. Skutečná komunikace s trenéry a lidmi z přijímací kanceláře spočívala v telefonních hovorech, pohovorech přes Skype a bezpočet e-mailů. Studentský život v České republice a USA je v mnoha ohledech podobný. Pokud se však člověk věnuje jakémukoli sportu, existují velké rozdíly. V Americe si každý volí své předměty sám po konzultaci se svým "akademickým poradcem", takže existuje flexibilita, pokud jde o to, jaké kurzy navštěvujete. Trénink je pečlivě naplánován, aby nezasahoval do výuky, takže většina odpoledních cvičení na ledě probíhá v době, kdy nejsou žádné lekce. Můj typický den v sezóně byl neuvěřitelně rušný: probudil jsem se kolem sedmé ráno a hodinu cvičil v tělocvičně. Po tělocvičně jsem snídal a potom šel do několika tříd. Poté následoval oběd ve školní jídelně, kde jsem se vždy setkával se svými spoluhráči. Po obědě jsem šel do svého pokoje nebo do knihovny, kde jsem mohl strávit několik hodin přípravou kurzů následujícího dne. Poté se tým setkal na odpoledním tréninku, který trval dvě hodiny, ale byl rozdělen úpravou ledu, takže jsme obvykle strávili první část trénování individuálních dovedností a druhou část herních situací. Po tréninku jsme se spoluhráči šli na večeři do školní jídelny. Po večeři jsem šel do knihovny nebo se připravovat na kurzy do svého pokoje. Jako bývalý student-sportovec byla univerzita v Americe to nejlepší, co se mi mohlo stát, protože jsem mohl hrát hokej na nejvyšší dosažitelné úrovni a zároveň měl možnost získat univerzitní titul. Proto jsem vždy měl alternativu k profesionální sportovní kariéře, kdybych se zranil, nebyl dost dobrý pro profesionální tým, nebo kdybych si prostě vybral jinou kariéru než profesionální atletiku. Sport byl nástrojem mého rozvoje. Prostřednictvím sportu jsem se mohl dozvědět o tvrdé práci, spolupráci, procesu učení a zdokonalování dovedností. Také jsem se naučil, že když mě někdo vyhodí, není to konec a důslednou prací se mohu dostat zpět. Sport byl také mojí velkou součástí při získávání pozice v mezinárodní společnosti, kde jsem pracoval pro některé z předních lidí v oboru fintech v NYC. Proces přípravy na vysoké škole je investice. Je to investice času i peněz. Nejlepší investice je do vás! Nyní vedu tým výjimečných jednotlivců, kteří spolupracují, aby pomohli mezinárodním studentům-sportovcům rozvíjet se uvnitř i vně svého sportu a naplno využít svůj potenciál, a jsem za to vděčný každý den.